Češi v Chorvatsku: Octavie s rakví, obezita a ponožky v sandálech

Bohužel se na dovolené musím často stydět za mnohé své spoluobčany. Není jich zřejmě už většina, jako dříve, přesto dokážou udělat slušnou paseku v obrazu českého národa v zahraničí. Včera jsem byl součástí naprosto obyčejné situace, která mě ale vyprovokovala k napsání několika málo vět o tom, co zde na dovolené pozoruji každý den.

Stojím v Makarské v supermarketu před pokladnou a vyndavám zboží na pás. Za mnou potichu stojí poměrně mladá rodina se dvěma dětmi. Velice letmo se podívám na otce a vidím podivný sestřih vlasů, seprané tričko, kraťasy nijaké zeleno-šedé barvy a sandály s ponožkami. Zcela neomylně si pomyslím, že mám za sebou Čechy. Jakmile promluví, moje přesvědčení se potvrdí. Stydím se za ně a na pokladní raději mluvím chorvatsky (jako obvykle). Vyjdu ze supermarketu a na parkovišti zahlédnu další rodinku s plzeňskou registrační značkou na Octavii combi. Auto nacpané až po strop, rakev na střeše přetéká stejně tak. Za autem se nezřízeně cpe matka rodiny něčím co připomíná jídlo. Váží zhruba 150 kilo. Stydím se podruhé. Sedám do auta a co nejrychleji ujíždím, nejraději bych zakryl svoje „CZ“ na značce…

Co tím chci říct je doufám zřejmé. Nejde vůbec o to, jestli někdo má o pár kilo navíc nebo hlouběji do kapsy. Nejde ani o to, jestli na dovolenou jezdí služební Octavií (stejně jako já už párkrát se svou rodinou) nebo naleštěným roadsterem. Jde o to, jaký signál o sobě vysíláme do okolí. Jako jednotlivci a přeneseně jako celý národ.

Často se zde zlobím, když Chorvatům vysvětluji, že Češi už dávno nejsou turisty druhé kategorie, že nás tak nelze brát, protože našich třičtvrtě milionu návštěvníků ročně s sebou přiváží nemálo peněz. Včera jsem si ale znovu potvrdil, že si za toto přetrvávající schématické vnímání můžeme 22 let po revoluci do značné míry my sami.

PS: věřím, že podobný obrázek najdeme ve všech obvyklých destinacích, kam Češi směřují na dovolenou. V Chorvatsku je vše bohužel mnohem viditelnější, a to z mnoha důvodů. Řešením by samozřejmě bylo sem nejezdit. To ovšem pro mě řešením není. Ačkoliv mnozí považují Chorvatsko za destinaci druhé kategorie pro „řízkaře“, vše, co zde můžu najít – krásnou přírodu, průzračné a barevné moře, místní jazyk, kulturu, gastronomii, neopakovatelnou vůni borovic nebo svobodu ubytování mimo unifikovaný hotelový resort - považuji stále za absoluně nejlepší kombinaci pro strávení letní dovolené.