Svobodní jsou jedinou možnou volbou pravicového voliče

Situace na naší politické scéně se vyvinula velmi zvláštně. Strany bývalé vládní koalice se beze zbytku zpronevěřily pravicovým principům a adoptovaly socialistické a etatistické vnímání světa. Doslova tak po celou dobu svého vládnutí, pod pravicovou nálepkou, vykrádaly program svých oficiálně socialistických konkurentů. Výsledkem tohoto počínání je, že poslední tři roky byla Poslanecká sněmovna obsazena prakticky výhradně levicovými uskupeními.

www.reformy.cz

Autentické, pravicové liberální či konzervativní, ideje, téměř vymizely z hlavního proudu české politiky. Navzdory honosným předvolebním slibům (připomenutí zde) zbylo jen bezprecedentní zvyšování daní, extrémní nárůst státního zadlužení, posilování role státu a obludný dirigismus. Paradoxní, leč předvídatelné, je, že média označení „pravice“ používala po celou dobu vládnutí původní koalice a to i přesto, že každý další krok těchto stran připomínal více a více sociálnědemokratickou praktickou politiku.

ODS a TOP09 zcela ztratily (musely ztratit) svým počínáním u většiny pravicově smýšlejících voličů svoji důvěryhodnost a legitimitu, tudíž volitelnost pro nadcházející volby. Pravicový volič musí hledat alternativy, které by vyplnily uvolněný prostor na této straně politického spektra. A nutno říct, že příliš opravdových alternativ najít nemůže, abstrahujeme-li od stran se zcela marginálním volebním potenciálem.

Jaké má tedy pravicový volič v současnosti alternativy?

1. ČSSD

Ač ČSSD není a nikdy ani nemohla být alternativou pro opravdu pravicově smýšlejícího voliče, rád bych se krátce zastavil u této tragické „alternativy“ pro některé ideově zmatené spoluobčany. Aktuální billboardová hesla hlásají, že strana „prosadí fungující stát“. Implicitně tím ČSSD sděluje voličům to, co jinak poměrně bezostyšně tvrdí: více moci státu, více zdanění, více přerozdělování, více glajchšaltování všech skupin obyvatelstva, více dohledu a kontroly nad občany, více bezzubé státní kontroly korupce atd. To vše jako stavební prvky údajně „fungujícího“ státu.

Snad nemůže být fatálnějšího sociálnědemokratického omylu. Stát je prvkem selhávajícím ve většině oblastí, které se snaží zajišťovat, a to díky své kritické přebujelosti. Stát generuje ekonomickou neefektivitu ze své podstaty a snahou každého občana, který se na něj nechce slepě spoléhat, by mělo být tuto neefektivitu udržet v přijatelných mezích jeho základních funkcí (obrana, vnitřní bezpečnost, infrastruktura, vymahatelnost práva a některé další). Ve všech dalších oblastech stát více či méně selhává, což ve svém důsledku odnáší občan snížením svého blahobytu, ač si to třeba není schopen nebo ochoten připustit. Chapadla státu nás přitom obepínají čím dál těsněji. Např. celková daňová kvóta/zátěž se dlouhodobě pohybuje nad 50%(!); tedy o více než polovině vydělaných peněz u průměrného občana nerozhoduje občan sám, ale stát dle svého uvážení, často i proti jeho vlastním zájmům.

Jak jsem již zmínil ve svých minulých textech, možná nejnázorněji je nesmyslnost levicové předvolební rétoriky vidět na heslech o vyřešení problému korupce prostředky státu: pomocí tužší represe, pomocí nových úřadů a nových dohlížitelů nad již stávajícími dohlížiteli. Stát ale korupci vytváří svým počínáním. Čím je ho více, tím více je přerozdělování, dotací, státních zakázek, razítek atpod. A tím více je korupce. Stát svými prostředky problém korupce nevyřeší a nikdy ani vyřešit nemůže. Může pouze sám sebe zeštíhlit a tím i podstatně zeštíhlit tento problém. Pan Sobotka si však zřejmě myslí, že většina občanů jsou nemyslící, závislí a neschopní členové stáda, kteří se odmítají postarat sami o sebe a čekají s napřaženou rukou na „dary“ od státu. Dary, jejichž poskytnutí je závislé na předcházejícím výběru zhruba dvojnásobku takové „darované“ částky od těch samých občanů, kteří na ně čekají. A to ještě na základě vyplnění kopy formulářů, splnění podmínek a milosti ze strany rozhodujícího úředníka. Jak absurdní. Pevně doufám, že se pan Sobotka stále ve vztahu k většině voličů hrubě mýlí.

2. Účelové politické či podnikatelské projekty

Zklamaní pravicoví voliči dnes bohužel hledají alternativy také v účelových projektech a uskupeních, jejichž pravou podstatu nedokážou dekódovat. Účelovost a vyhrocený populismus je vlastní např. iniciativě paní Bobošíkové, která se za každou cenu snaží (nejen) takové hlasy posbírat. Nevadí, že se spojí třeba s "ďáblem" (např. KSČM při prezidentské volbě), jen aby dosáhla politického mandátu. Nevadí ani, že za její nevěrohodně rasantní rétorikou sládkovského typu je jen snaha říkat líbivé hesla bez širšího ideového ukotvení. Je důležité, že část voličstva chce taková hesla slyšet, neboť to pro sběr dalších hlasů bohatě postačuje.

Ve velmi podobném módu funguje i senátor Okamura, který našel svůj politický styl v prapodivné směsici populismu, naivity a falešného mesiášství (viz např. separátní článek o shánění hlasů v rámci prezidentské kampaně zde).

Totéž lze s malými odchylkami napsat i o Andreji Babišovi, který již neváhá rozesílat manipulativní dopisy přímo občanům do schránek. Nejen, že u zrodu jeho firem zřejmě byla privatizace a ne naopak, jak píše, ale svoje „podnikání“ opírá o mnohamiliardové dotace ze státního rozpočtu. Bezpochyby je to velmi šikovný manipulátor a zákulisní stratég, pokud dokáže pomocí svého vlivu na poslední speciálně svolané mimořádné schůzi předminulé Poslanecké sněmovny prolobovat povinné přimíchávání biopaliv, ačkoliv tato povinnost platí v rámci Evropské unie až od roku 2020. Jsem přesvědčen, že jemu věrní si slepě nehodlají přiznat, že zachování politického vlivu je pro něj pouhou ekonomickou nutností. Vědí, že zbytečně platí podstatně vyšší cenu z každého natankovaného litru paliva u čerpací stanice právě jen díky jeho „šikovnosti“? Opravdu jim nedochází, proč to vše pan Babiš podstupuje? Účelovost, průhlednost a předem připravený postup tohoto projektu jsou opravdu nepřehlédnutelné. Taktéž pan Babiš má zjevně určitou část voličstva za manipulovatelné hlupáky a jeho úspěšná snaha směřující k podpoře ideově zcela prázdné „iniciativy“ mu bohužel dává, do značné míry, za pravdu.

3. Strana svobodných občanů

Často se mě lidé v diskusích pod články ptali, koho bych doporučoval volit, co je tedy pro mne ta správná alternativa. Já jsem tuto otázku nechával bez odpovědi, neboť důvtipnější čtenáři si ji dokázali vždy sami dovodit. Pokud se navíc stavíte negativně ke společensky a ekonomicky devastujícímu socialismu a současně varujete před zkratkovitými řešeními typu Bobošíková, Babiš, Okamura, jste velmi často zmateně označen jako horlivý či placený agent bývalých vládních stran.

Jsem člověk, který silně věří, že každý by měl být strůjcem svého vlastního štěstí (a blahobytu), že sociální spravedlnost by neměla být postavena na zhoubném přerozdělování a státním dirigismu, jak nám diktuje ČSSD/KSČM. S určitými specifiky (např. zabezpečením skutečně potřebných) by měla odrážet základní princip, že každému je dáno podle jeho vlastních zásluh. Jsem svobodomyslný pravicový liberál, který doufá ve zdravý rozum a obrat v mnoha oblastech našeho života, kde se absurdita stala již pevnou normou. Ač jsem sám člověk pracující v soukromém sektoru, pevně věřím, že být politikem není vadou charakteru, jak se nás snaží přesvědčit jeden z billboardů projektu ANO, že politici skutečně mohou dělat správnou službu směrem k veřejnosti, posilovat jejich svobodu a omezovat všeobjímající moc státu a jeho reprezentantů nad občany.

Je zjevné, že vše, vůči čemu se v tomto textu negativně vymezuji, uspokojivě řeší pouze jediný subjekt na naší politické scéně - Strana svobodných občanů. Tato strana prosazuje štíhlý a efektivní stát, méně přerozdělování a státního dirigismu, posilování odpovědnosti jednotlivců oproti státní preventivní represi, podstatné snižování či rušení daní a dotací, stručně řečeno, vytvoření přirozených podmínek pro skutečnou ekonomickou a společenskou prosperitu, více svobod občanům a méně vměšování státu do života nás, jednotlivců. Svobodní jsou jedinou stranou nabízející tento program a také jedinou reálně pravicovou stranou na naší politické scéně. Při abstrakci zcela marginální politických subjektů jsou tak aktuálně jedinou možnou volbou pro skutečně pravicově smýšlející voliče.