Pražský magistrát zrušil každoroční rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí. Vedení města má prý strach, že by akce, na kterou každý rok přichází tisíce lidí, mohla být riziková.
Přestaneme být, kvůli předběžné opatrnosti, zemí s křesťanskou kulturou a budeme do budoucna držet tradice už jen za dveřmi našich bytů, případně ani tam ne? Zásadně s tímto opatřením nesouhlasím a považuji ho za zbytečnou zbabělost.
Upřímně říkám, že jsou mi odporní všichni pomatenci, kteří skrze své náboženství znásilňují a ničí životy ostatních. Tvrdím, že je proti nim nutné vystavět preventivní hráz, byť se mnohým tato hráz nejeví jako dostatečně liberální opatření. Většina západní politické a intelektuální „elity“ je navíc schopna obhajovat sebevražednou politiku bezpodmínečně otevřené náruče Evropské unie a dokonce i omlouvat islamistické extrémisty samotné. Podobně nemám rád také ty, kteří skrze křečovitý a účelový antiislámský alarmismus a falešné národovectví manipulují veřejností a zvyšují v ní zbytečně tlak, aby ze situace ždímali politický kapitál a zajistili si tak v budoucnu teplé politické křeslo. Realita je totiž, jako vždy, někde uprostřed a silná obezřetnost na obě strany je jednoduše na místě.
Porušení tradice rozsvěcení vánočního stromu nebude znamenat jen ústup před násilníky, ale i ústup před tlakem celé jejich kultury, ústup před jejich nerespektem a ústup, v tomto případě, také před jejich náboženstvím. To nesmíme dopustit. Příště totiž v rámci politické korektnosti zrušíme další tradici, pak další a následně další... A dříve či později se tak budeme nuceni vzdát možná i našeho způsobu života. Zlu se nesmí ustupovat, ani z aktuálně dobrých nebo dokonce ideově dogmatických důvodů. To říkám jako člověk, který tímto textem nechce ani náhodou ještě více „přikládat pod kotel“ iracionálních nálad ve společnosti.
Jistě si vzpomínáte na mírně podobný případ bruselského vánočního stromu, který byl v roce 2012 nahrazen jakousi konstrukcí, která ho měla napodobovat. K dohledání je mimo jiné stanovisko státem dotované nenávistné organizace s paradoxním názvem „Hate Free Culture“, která kritiku tohoto kroku označuje jako poplašnou zprávu. Po okamžité vlně nevole ze strany evropské veřejnosti přispěchala bruselská radnice s vysvětlením, že nepodléhá tlaku islamistů, nýbrž že se jedná o pouhou moderní instalaci. Můžu se mýlit, každopádně nejen ve mně hlodá podezření, že tomu tak prapůvodně nebylo a že radnice v duchu předběžné opatrnosti tehdy ustoupila od „vánoční provokace“, aby se muslimské komunity náhodou nedotkla.
Celý problém je však bohužel mnohem širší. Obyvatelé Evropy jsou s tímto stavem povětšinou hrubě nespokojeni a politici a jiné „elity“ svými arogantními a falešnými postoji o „Evropě ve válce“ naštvání lidí jen stupňují. A aby toho nebylo málo, Západ jako takový terorismus přes saudské, katarské nebo turecké prostřednictví v podstatě již roky masivně podporuje, aby zlikvidoval syrský režim Bašára Asada. A pak se diví, že se mu situace vymyká z rukou, nestřílí se jen v Sýrii a šílenci zabíjejí sebe i nevinné oběti v centrech evropských metropolí. Prostě pokrytectví na jedničku. O to odpornější, když tuto svou vinu evropští politici následně ještě zesilují vynucováním umělé smířlivosti, ústupků a údajného neprovokování menšin. Věřím, že nejen pro mě je taková politika naprosto nepřijatelná.
Přeji nám všem zdravý nadhled, pevný postoj a silné nervy.
Jan Polanecký
