Nečas již definitivně socialisticky zešílel

V sobotním vydání MF Dnes premiér Nečas exceloval. Tedy socialisticky exceloval. Přechod údajně pravicového politika (pokud jím alespoň částečně kdy byl), k socialistické ekonomicko-politické doktríně byl evidentně již dokonán. Jinak jeho rozhovor pro MF Dnes ani hodnotit nelze.

Důvody pro to mohou být zřejmě různé. Nejpodstatnějším se mi jeví ten, že jako slabý premiér bez vyhraněného světonázoru se nechal zatáhnout do politické hry kompromisů, kterou prohrává na plné čáře a ve které se nechá socialisticky a etatisticky smýšlejícími koaličními partnery (např. ministrem Kalouskem) tlačit neustále do rohu. Podléhá přitom tlaku falešných argumentů, že „to jinak nejde“. Ono to jinak jde, jen by na to musela existovat silná premiérská persóna, která by se nebála potřebných radikálních změn. Tou ovšem Petr Nečas bezpochyby není a pouze se do takové role snaží uměle stylizovat.

Jeho rozhovor obsahuje opravdu nezměrné množství dramatických blábolů a záměrných desinterpretací. Trochu mi to připadá, jako by sám sebe přesvědčoval o správnosti své cesty, ačkoliv v ní nikdo rozumně vnímající a uvažující nemůže věřit.  Premiér ve své argumentaci prokazuje obrovský potenciál ignorace politické reality a ekonomického diletantsví. Pojďme si tedy jeho „perly“ připomenout a okomentovat.

Výrok / omyl č. 1

„Musíme zastavit veškeré strašení a ukázat lidem světlo na konci tunelu. Jsem přesvědčen, že zvolnění úspor a škrtů je to, co teď naše ekonomika potřebuje“

Premiér zřejmě zapomněl, že jeho vláda zadlužuje tento stát stovkami miliard korun ročně a to dokonce při bezprecedentním zvyšování daňové zátěže (ani předchozí deklarovaně socialistické vlády takto daňové zatížení nezvyšovaly). Místo “katastrofálního zadlužování“ podporuje nyní premiér „smrtelné zadlužování“, zřejmě aby přitom zahrál na strunu levicovým voličům, které beztak na svou stranu získat nemůže. Lidé světlo na konci tunelu nemohou vidět jen proto, že jim to někdo bude svými proklamacemi vnucovat. Lidé musí vidět reálné, racionální a spravedlivé (= nerovnostářské) kroky, které na pomyslný konec tunelu skutečně povedou.

Tato vláda nikdy nezačala opravdově šetřit, pouze si na to hraje a velmi se diví, když s ní občané tuto hru nechtějí sdílet. Místo skutečných strukturálních reforem, které by zcela zastavily fatální zadlužování státu, vláda pouze zvyšuje celkové daňové zatížení, ruku v ruce s rozšiřováním agendy státu a souvisejících výdajů. Tento stát potřebuje ještě mnohem dramatičtější škrtání a úspory, nikoliv však těch elementárních výdajů, které by měl zajišťovat, ale např. nepotřebných byrokratických činností státu, které občany a ekonomické subjekty obtěžují, šikanují a finančně vydírají. V této souvislosti máme k dispozici přímo modelový příklad z poslední doby, kterým byl přepracovaný návrh státního rozpočtu. Ministr Kalousek ho za podpory premiéra připravil jednoznačně „natruc“ těm, kteří alespoň proklamovali nutnost reálných úspor, aby na ně v případě potřeby mohl alibisticky ukázat. Vláda si dopředu zajišťovala pokryteckou obranu ve stylu „my za to nemůžeme, nám nic jiného nezbývá, protože oni jsou nezodpovědní a vy občané za to tak budete pykat“. Premiér a ministr financí si samozřejmě nemuseli brát některé, řekněme, částečně racionální státní výdaje (na infrastrukturu či vědu a výzkum) jako rukojmí. Peníze šlo a stále jde nacházet jinde, mj. také v kapitolách tzv. mandatorních výdajů, které jsou modifikovatelné změnou legislativy.

Výrok / omyl č. 2

„Potřebujeme růst, ale nikoliv na úkor zvyšování zadlužení. Jako prorůstové impulzy vidíme vyšší výdaje do dopravní infrastruktury, vědy, výzkumu, inovací a školství“

Pokud se obecně zamyslíme (bez ohledu na teoretickou potřebnost některých státních investic v uvedených oblastech), nad teorií, že stát je schopen řešit dlouhodobý a přirozený ekonomický růst, dojdeme k závěru, že se jedná o klasickou socialistickou argumentační obludnost a ohlupování veřejnosti. Stát ze své podstaty žádný dlouhodobý a přirozený ekonomický růst zajistit nemůže. Stát dokáže pouze krátkodobě přerozdělit peníze, tedy nalít vybrané daňové prostředky zpět vybraným (!) ekonomickým subjektům, bez ohledu na pochybné multiplikační efekty. Stát není perpetum mobile a jediným garantem růstu bohatství ve společnosti mohou být jednotlivé ekonomické subjekty, nikoliv stát, který na nich vždy, více či méně, parazituje. Navíc je stát a jeho úředníci (či v mnoha případech i zaměstnanci státních firem) často nekompetentní, jeho rozhodnutí reflektují jiná než ekonomická kritéria a odporují racionální ekonomické volbě, kterou by realizoval soukromý sektor. Jediným skutečně prorůstovým opatřením, které stát může realizovat, je snížení daňové zátěže soukromého sektoru, omezující bezvýhradně jejich celkový ekonomický výkon. Nic jiného nikdy nefungovalo a fungovat z logiky věci ani nemůže.

Výrok / omyl č. 3 (o snižování spotřeby domácností)

„Jsem přesvědčen, že je to primárně psychologická záležitost. Dokonce si myslím, že kdybychom dali domácnostem více peněz, že by se dnes spotřeba nezvýšila a jenom se zvýšily vklady“

Doporučoval bych premiérovi (a také např. ministrovi Kalouskovi) alespoň nějaký rychlokurz ekonomické teorie a praxe. Bylo by navýsost vhodné, aby se seznámili např. s tzv. Lafferovou křivkou. O žádné pocity domácností zde totiž nejde. Vláda přijala opatření, které nutí ekonomické subjekty méně utrácet. Tečka. Klasický případ, který lze vypozorovat již v naší nebo silně také např. v španělské daňové praxi posledních let. U tohoto výroku premiéra se už bohužel nejedná o nic jiného než o čirý alibismus a snahu o ignorování základních ekonomických zákonitostí.

Navíc výrok "kdybychom MY dali domácnostem více peněz" mluví úplně za vše. Přesně dokumentuje, jakým socialisticko-etatistickým způsobem pan Nečas uvažuje. Možná to pro něj bude novinka, ale to občané a firmy dávají peníze státu a ne naopak!

Výrok / omyl č. 4

„Mimo jiné proto, že dosavadní konsolidační úsilí vlády přineslo výsledky. Srazili jsme vysoký schodek. Teď je nezbytné zaměřit se na ekonomický růst“

Je mi líto, ale premiér si zde opravdu lže do kapsy. Žádné opodstatněné výsledky se nekonají a jeho vláda nadále fatálně zadlužuje naši zemi. Myšlenka prorůstových opatření, tak jak ji premiér chápe, je vadná od samého počátku (viz výrok/omyl č. 2). Jak jsem již podotknul, vláda je schopna maximálně jednorázově nalít peníze do ekonomiky, které se teoreticky dokážou ještě obrátit. Tyto peníze však musí někde vzít a to od jednotlivých ekonomických subjektů, jejichž investice lze vždy považovat za efektivnější, tedy ekonomicky racionálnější než ty státní, ovlivněné rozhodováním „chytrých“ a často zkorumpovaných státních úředníků a politiků.

Výrok / omyl č. 5

„Otázka obnovy růstu se musí stát klíčovou součástí naší vládní politiky. Ano, my musíme mít fiskální disciplínu, máme ji. Musíme dostat deficity pod tři procenta HDP, ale k trvale vyrovnaným rozpočtům můžeme dospět tehdy, jestliže naše ekonomika bude růst“

Tato vládní koalice a vláda nemá fiskální disciplínu. To je opět alibistické prohlášení, které se nedá nazvat jinak než jako lež. Má náš stát vyrovnaný rozpočet, který jako jediný lze považovat za fiskálně disciplinovaný? Nikoliv. Přičemž návody, jak jej docílit v krátkém časovém období existují, jen mít dostatečnou sílu a politickou odvahu je použít.

Z celého rozhovoru mi bohužel vyplývá, že Petr Nečas si pouze záměrně lže do kapsy, neboť tyto věty opravdu nemůže myslet zdravě uvažující člověk se základním ekonomickým vzděláním vážně. O to více, pokud se jedná o předsedu vlády této země. Je to prostě ostuda údajné pravicové politiky, zmar a zkáza…

PS: děkuji bratrovi, MUDr. Ondřeji Polaneckému, za námět na tento článek.