Radnice konečně zakáže cukrárny, bicykly a nové rodinné domy

Nevím jak vy, ale já se moc těším na dobu po komunálních volbách, kdy nová zastupitelstva téměř jednohlasně zakážou všechny nešvary současné komunální politiky. Především ty problémy, které mě jako občana neúměrně obtěžují, se kterými nesouhlasím, a které je potřeba zásadně regulovat či úplně vymýtit.  

Tak třeba takové cukrárny. Nemám je rád a nechápu jak někdo může. Srocují se tam podivní lidé. Většina z nich je obézních nebo se alespoň nezdravě stravuje, často nevoní a po požití obrovského množství sladkých potravin takoví lidé nemůžou z přecpání téměř ani chodit. Naráží pak do kolemjdoucích či blokují chodníky a tak nějak celkově hyzdí okolí těchto provozoven. A jsou i velmi hluční. Navíc je třeba zdůraznit, že tito spoluobčané zcela nezodpovědně drancují rozpočty svých rodin a zatěžují systém veřejné zdravotní péče nadměrnými náklady na léčení způsobených neduhů. Takovým lidem je nutné pomoct i proti jejich vlastní vůli. Myslím, že je třeba cukrárny prostě zakázat, vyřeší se tím spousta problémů.

Dalším palčivým problémem našich měst je nekontrolovatelná, neregulovaná, svobodná a ve svém důsledku společensky hrubě nezodpovědná cyklistika. Cyklisté se často odmítají podřídit všeobecně prospěšným pravidlům, které pro ně (ale především na ochranu proti škodlivým vlivům používání bicyklů) zavedli radniční a magistrátní odborníci. Je až k nevíře, že se v mnohých případech vzpírají i pravidlům silničního provozu, jezdí příliš rychle či zanechávají kola nevzhledně pohozená na chodnících našich jinak krásných ulic. Myslím, že většině obyvatel se tento stav opravdu nelíbí a je třeba s tím něco dělat. Také se domnívám, že je nutné zakázat vjezd cyklistů na cyklostezky. Nejsem jistě sám, komu se již někdy stalo, že ho neukázněný cyklista zásadně ohrozil při jinak poklidné podvečerní procházce. Navíc cyklisté velmi často nevoní, jejich oděv působí směšně a celkově tak znevažují krásné prostředí lesoparků a břehů řek, kde cyklostezky vedou. Po jejich eliminaci budou nadále existovat jen stezky pro pěší. Konečně tak zmizí jedna z posledních překážek normálního využívání veřejného prostoru.   

Radnice musí také důsledně řešit otázky svévolné výstavby rodinných domů na soukromých pozemcích. Jejich egoističtí majitelé, kteří ve své většině nabyli majetek nelegálně, zcela jistě (dle zřejmé vůle mlčící většiny) nemají právo rozhodovat o výsledné podobě dotčené ulice, čtvrti či městského panoramatu. To je úkolem stavebního úřadu, mnohých odborně zdatných iniciativ, ekologů či urbanistů, sousedů a také aktivních spoluobčanů, kteří se často musí díky nepoctivosti druhých tísnit v nevyhovujících podmínkách panelové zástavby. Je mi z takového nezodpovědného přístupu městské smetánky velmi smutno. Takoví lidé by si měli uvědomit, že majetek v zásadě nemůže být nikdy plně soukromý a že by měl sloužit ve prospěch blaha všech.

Na závěr je třeba uvést, že realizace všeobecně prospěšné municipální politiky, do které výše uvedená opatření jistě patří, přináší minimální nebo téměř nulovou finanční zátěž pro poctivé a společensky uvědomělé občany. Všechny veřejné projekty, jako jsou např. nová sportoviště, bazény, parky, školky, dětská hřiště, cyklopruhy apod. jsou hrazeny z daňových odvodů nadnárodních korporací a neúměrně bohatých jednotlivců, přičemž běžný občan tak čerpá pouze prospěch z tohoto systému.

Jsem jinak velmi rád, že se drtivá většina politických subjektů kandidujících v komunálních volbách, dokonce i těch pravicových, na těchto principech přesvědčivě shoduje. Panuje tak vzácná a jinak nevídaná shoda na hlavních obrysech zdravé, důvěryhodné a společensky odpovědné komunální politiky našich měst.    

Očekávám tedy velké změny a moc se těším. Jistě bude už zanedlouho přeci jen o trochu lépe!

Také jste se lekli a říkáte si, že jsem se zcela zbláznil? Nezbláznil. Výše popsané regulace, zákazy a sliby jsou v principu totiž naší běžnou realitou, ještě více vyhrocenou současnou předvolební kampaní. Jen jsme si už na mnohá hloupá omezení zvykli a nepřipadají nám tolik absurdní. Místo cukráren lze v případě potřeby dosadit téměř libovolné provozovny, dobrý důvod pro tu či onu konkrétní se vždy najde. Například herny a bary. Jízdní kola můžeme zaměnit za vozidla a motocykly a individuální výstavbu třeba za developerské bytové či kancelářské projekty. Obrázek je pak jistě jasnější...

Jan Polanecký

Člen Republikového výboru Strany svobodných občanů